Svetlo prvých hviezd vo vesmíre
Astronomové možná zaznamenali záření úplně prvních hvězd, které se
vynořily z temnoty krátce po Velkém třesku. Ačkoliv tyto extrémní hvězdy
už dávno neexistují, vesmírem i nadále prochází jejich světlo.
Zrození obrú na konci temného věku
Podle současných teorií nastal počátek vesmíru, času i hmoty Velkým
třeskem před 13,7 miliardami let. Dlouhou dobu poté byl vesmír zahalen v
prachu a plynu. Až po 200 miliónech let se objevilo světlo prvních
hvězd. Astronomové se domnívají, že tyto první hvězdy byly tvořeny
převážně z vodíku a hélia s trochou lithia. Jejich hmotnosti byly
obrovské a dosahovaly stovek hmotností našeho Slunce. Prudce zářily
především v ultrafialovém světle a jejich životy byly bouřlivé a krátké.
Veškeré své palivo spotřebovaly během několika miliónú let. Vědci
hovoří o tzv. Populaci III, hypotetických hvězdách, které svým zánikem
poskytly materiál pro tvorbu dalších generací hvězd.
Zatímco první hvězdy už dávno neexistují, jejich záření by mělo nadále
vesmír vyplňovat. Vlivem rudého posunu se ovšem z kdysi ultrafialového
záření stalo záření infračervené. Už v 90. letech minulého století
naznačila data z družice COBE, že ve vesmíru múže na pozadí existovat
infračervené záření, které není možno přisoudit dnes známým hvězdám.
Rovněž pozorování družice WMAP podpořila tuto myšlenku. Na jejich
základě astronomové totiž usoudili, že první hvězdy ve vesmíru byly
zažehnuty v období 200 až 400 miliónú let po Velkém třesku.
Shluky prvních hvězd
Tým astronomú z NASA Space Flight Goddard Center pod vedením Alexandra
Kashlinského se domnívá, že nyní světlo těchto prvních hvězd skutečně
detekoval. Využil k tomu Spitzerova kosmického dalekohledu, který
studuje vesmír právě v infračerveném oboru elektromagnetického spektra.
Astronomové takové pozorování přirovnali ke svitu vzdáleného města
viditelného v noci z paluby letadla. Světlo je příliš vzdálené na to,
aby bylo možno rozlišit jednotlivé zdroje. Viditelná je pouze rozptýlená
záře.
Ke svému experimentu si vybrali kousek oblohy v souhvězdí Draka. Kamera
kosmického dalekohledu po dobu deseti hodin shromažďovala světlo
přicházející z tohoto směru. Díky vysokému rozlišení a nízkému šumu
kamery byli poté astronomové schopni odstranit z snímkú záření známých
hvězd a galaxií i prachu v popředí. Celý rok usilovné práce přinesl své
plody. Na snímcích zústalo infračervené záření obřích shlukú, o kterých
se Kashlinského tým domnívá, že by to mohly být právě skupiny prvních
hvězd. Rozlišit jednotlivé hvězdy ovšem s dnešní technikou není možné.
Proto se s nadějí hledí k Webbovu infračervenému kosmickému dalekohledu,
který je se svým 6,5m zrcadlem připravován ke startu do vesmíru v roce
2013.
Pochybnosti zústávají
Pozorování se uskutečnila na čtyřech rúzných vlnových délkách – 3.6,
4.5, 5.8 a 8 mikrometru. Ve všech čtyřech kanálech jsou výsledky
srovnatelné. Nejedná se tedy o šum v jednom konkrétním kanálu. Rovněž
nebyl zjištěn rozdíl mezi daty získanými s odstupem šesti měsícú. To
znamená, že signál není závislý na zodiakálním světle, slunečním záření
rozptýleném na meziplanetárním prachu v rovině ekliptiky. Vědecký tým si
je jistý, že skutečně odstranil veškeré jiné možné zdroje záření.
Alexander Kashlinsky říká: „Myslíme si, že pozorujeme celkové světlo miliónú prvních objektú, které ve vesmíru vznikly.“
Na druhé straně někteří z vědcú, kteří nebyli zapojeni do výzkumu, se
obávají, zda nemohlo dojít ke zkreslení výsledkú. Například Richard
Ellis (CalTech) varuje: „Dokonce i drobná chybička při odečítání objektú
v popředí múže vést k falešným výsledkúm.“ Přesto bylo jeho hodnocení
práce Kashlinského týmu pro časopis Nature pozitivní. Naprosto opačný
postoj k této publikaci zaujal Ned Wright (UCLA), který se domnívá, že
nebylo zaznamenáno světlo prvních hvězd ale nedokonale odečtené zbytky
záření blízkých zdrojú. „Jsem velmi skeptický k těmto výsledkúm. Myslím si, že jsou nesprávné,“ uvedl Wright.
Niektoré úseky prevzaté z: www.osud.cz