Tajomstvo upírov
Upír (nebo také vampýr, nemrtvý) je tvor vyskytující se v mýtech,
legendách, hororech a fantasy, živící se krví, kterou pije svým obětem.
Tajemství okolo upírú se snažíme vysvětlit už řadu let a existuje hned
několik teorií.
Nemoc porfyrie
Porfyrie je porucha, kdy se při některém kroku tvorby hemu meziprodukty
místo dalšího metabolizování hromadí a ukládají v těle. Múže to být vada
vrozená nebo získaná, např. otravou olovem, onemocněními žluče nebo
jater. Příznaky porfyrie jsou: zbarvení moči a zubú dočervena, kožní
reakce na světlo, svědění a bolest kúže při expozici UV zářením,
nehojící se puchýře, hemolýza (rozpad krvinek, psychické a nervové
poruchy, krvácení a ústup dásní.
Po podrobnějším vědeckém zkoumání (Adams 1999) byla ovšem teorie, že by
pití krve mohlo potlačit příznaky porfyrie, označena jako
nepravděpodobná a založená na nepochopení nemoci. Nemocní porfyrií
nemají žádnou chu na krev a látka, kterou potřebují, neprojde trávením.
Kromě toho je celá hypotéza založena na moderních představách o upírech
a neodpovídá příliš púvodní mytologii.
Tuberkulóza
Několik případú vampyrismu se objevilo také v Nové Anglii a zjistilo se,
že v každém případě, kdy daná mrtvola byla podezřelá z upírství,
nebožtík zemřel na jednu a tutéž chorobu. To, co všechny tyto tzv. upíry
spojuje, je skutečnost, že všichni zemřeli na tuberkulózu. A většinou
zemřeli relativně mladí. Před občanskou válkou v Americe byla
tuberkulóza v této části světa nejčastější příčinou smrti. Každé čtvrté
úmrtí v Americe v té době měla na svědomí právě tuberkulóza. Choroba se
záhadně přenášela z města do města, z rodiny na rodinu. V té době nikdo
nevěděl, že púvodcem tohoto zákeřného onemocnění je bacil – bakterie
Mycobacterium tuberculosis, která se šíří vzduchem ve formě tzv.
kapénkové nákazy, téměř identicky jako např. virus chřipky. Nikdo
nevěděl, jak tuto chorobu léčit. Byly známy pouze její smrtelné
příznaky.
Plíce se rozpadají. Už nestačí zabezpečit dostatečné množství kyslíku
pro tělo. Postižený jedinec viditelně chřadne. Doslova se stává slabším a
slabším a bledším a bledším. Vypadá jako“živá mrtvola“. Velice často
kašle, vykašlává velké chuchvalce krve, pak i plic. Tyto
charakteristické symptomy posledního stádia tuberkulózy se skutečně
podobají naším představám o tom, jak vypadá člověk, kterého napadl upír.
Tuberkulóza vysvětluje také onen nejstrašnější aspekt celé víry v
upíry: Na hřbitovech, po spálení nebožtíkových orgánú, rodiny zemřelých
„upírú“ doslova snědly popel z infikovaných orgánú spolu se zpečenými
zbytky těchto orgánú v zoufalé snaze zastavit smrt. Věřili, že se takto
„vyléčí“. Bohužel, opak byl pravdou. Nejenom že se nevyléčili, ale
nevědomky šířili chorobu dále.
Přirozená fáze rozkladu
Je pozoruhodné, že se někdy našlo tělo, které vypadalo jako živé. Ve
skutečnosti však jde pouze o dúsledek jedné z několika fází přirozeného
rozkladu mrtvého těla. Existují určité dúkazy, které nám pomáhají
vysvětlit to, co nacházíme v lidových příbězích z Evropy a také z Nové
Anglie. Po smrti už nehty nerostou. Nehty zdánlivě vypadají delší,
protože měkké tkáně pod nimi vysychají a stahují se. Podobné to je i s
vlasy. Když tkáně na tváři vysychají, vlasy vypadají delší.
Netopýři
V Jižní Americe žijí netopýři živící se krví teplokrevných zvířat
(většinou krav), kteří by mohli mít souvislost s legendami o upírech.
Jejich české pojmenování je upíři. Nejsou ovšem žádné dúvody
předpokládat, že se vyskytovali v Evropě nebo že se s nimi mohli
Evropané setkat dříve než v 16. století, kdy si španělští dobyvatelé
všimli podobnosti těchto zvířat s legendami o upírech a pojmenovali je
podle toho.
Boj proti upírúm
Jednou z nejméně drastických metod eliminace upíra bylo vynesení osoby
podezřelé z vampyrismu za hranici osady, ve které dříve žil, například
do bažin a ponechání ho jeho osudu mimo hrob, do kterého byl pohřben.
Další z řady méně drastických metod bylo navrtání nebožtíkova hrobu a
vlití do něho svěcené vody.
Více drastické metody se již přímo týkají samotných těl nebožtíkú
podezřelých z vampyrismu. Jednotlivé eliminační metody se lišily podle
geografického místa a historického údobí, ve kterém byly aplikovány.
Těla nebožtíkú - upírú byla vykopávána z hrobú a byly jim protínány
šlachy pod koleny, aby nemohli chodit. Jejich těla byla vykopávána a
ukládána zpět do hrobú tváří dolú, aby kousali do země a nikoliv do
lidí. Velice často byly nebožtíkúm - upírúm vkládány do úst kartičky s
nápisem Ježíš. Tento velice jednoduchý magický prostředek měl eliminovat
jejich přerod v upíra.
Nejdrastičtější metody eliminace upírú začínaly uříznutím jejich hlavy.
Uříznuta hlava pak byla umístěna nebožtíkovi buï mezi nohy nebo pod
jednu nebo pod druhou jeho paži. Jednoznačně nejpopulárnější metodou
eliminace upírú bylo probíjení jejich srdce pomocí zašpičatělého
dřevěného kúlu. Tyto kúly musely být připraveny zásadně z osikového,
dubového, javorového (pouze z javoru-klenu) nebo lipového dřeva. Kúly
byly vráženy jak do srdce upíra, tak také do jeho lebky. V některých
regionech, například na Ukrajině, byly dřevěné kúly vráženy upírúm do
zadku. Když nebyly kúly k dispozici nebo když se jednalo o jinou
démonologickou školu, byly namísto dřevěných kúlú používány náboje do
palných zbraní odlité ze stříbra a velké kovové hřeby. Byly to jednak
velké tesařské hřeby nebo poněkud menší podkovářské hřeby. Tyto hřeby
byly vráženy do nebožtíkovy lebky nebo do srdce; nejčastěji však do jeho
lebky přímo doprostřed čela.
Kromě těchto drastických metod eliminace upírú byly také používány jiné,
elegantní, velice rafinované metody mající za cíl zabránit upírovi jeho
hlavní pracovní činnost: sání krve. Nebožtíkovi byly za tímto účelem
vráženy do měkkého patra přímo pod jazykem trny (z rúží, trnek nebo
akátú). To mělo když ne zabránit, tak účinně snížit možnost sání krve z
těl jeho obětí. Kromě toho byly tyto trny vráženy upírúm také pod nehty.
K dalším preventivním opatřením tohoto typu patřilo rozvěšování česneku
na místech, kde byl předpokládán upíří útok. Stejně účinně byl schopen
zadržet případný upíří útok jakýkoliv posvěcený kříž.
Když všechny tyto metody selhaly, bylo nebožtíkovo tělo vykopáno a na
křižovatkách významných cest bylo spáleno na hranici. Prach z upírova
těla pak byl následně rozprášen do všech světových stran.
Upíři v historii
Nejznámější upír Dracula souvisí se skutečnou historickou osobností jen
volně. Ze skutečných legend mají k vampirismu blíže ty o méně známé
Maïarské hraběnce Alžbětě Báthoriové alias Èachtické paní (srpen 1560 – srpen 1614), dokonce je možné, že právě ona inspirovala Stokerova Draculu.
Roku 1725 v Rakousko-Uhersku zemřel Peter Plogojowitz. Následovala série
náhlých úmrtí, která vedla k podezření z vampirismu. Peter byl
exhumován, prozkoumán, bylo shledáno že má příznaky vampirismu a poté mu
bylo probodeno srdce kúlem a byl spálen. Případ byl poměrně dobře
dokumentován, zpráva o něm byla překládána a šířena a byla následována
dalšími případy. Hysterii ukončila Marie Terezie, když nechala svého
osobního lékaře případy vyšetřit a po jeho závěru že upíři neexistují
vydala zákon zakazující otevírání hrobú a zhanobování těl.
Upíři v Èechách
První případ vampyrismu v Èechách byl zdokumentován kronikářem Neplachem
ve vsi Blov u Kadaně, kde zemřel jakýsi pastýř Myslata. Ten každou noc
vstával, obcházel všechny vesnice v okolí, strašil lidi, vraždil a
mluvil. Lidé se tedy rozhodly jeho tělo vykopat a chtěli ho spálit. Když
ho pokládali na oheò, kdosi popadl húl a bodl jí do něj a z rány začala
vytékat krev. Když byl spálen všechno zlo se uklidnilo.
O podobném případě se také zmiòuje v souvislosti s rokem 1344 kdy
zemřela žena v Levíně na Litoměřicku. Po pohřbu však vstala, zardousila
mnoho lidí a nad každým z nich tančila. A když byla probodnuta, vytékala
z ní krev jako ze živého tvora. Ačkoliv byla probodnuta, stále ještě
vstávala, ovšem jakmile byla spálena, tu všechno trápení ustalo.
Podobné hroby našli i na jiných místech kolem Prahy. Například kousek od
Horních Počernic bylo odkryto celé pohřebiště, kde byli ukládáni pouze
takzvaní vampýři, tedy vesměs mrtví, jejich kostry byly dodatečně
rozsekány nebo zavaleny kameny.
zdroj: www.fos.tym.cz