UFO a záchrana Sovietských kozmonautov
Oficiálně dostupné informace o prúběhu letu Sojuzu 18 dne 05.05.1975:
Start 05.04.1975 v 11:04:54 (11:02) UT (GMT) z rampy LC1 kosmodromu
Bajkonur. Plánován dvouměsíční pobyt na orbitální stanici Saljut 4. Po
ukončení činnosti 2.stupně nosné rakety nedošlo k oddělení od 3.stupně
rakety. Po zážehu motorú 3.stupně potvrdil řidící systém odchylku od
plánovaného režimu letu a v T+291 s ve výšce 192 km vydal příkaz k
přerušení letu a návratu po strmé balistické dráze. Přetížení dosáhlo
20,6 G. K přistání došlo 05.04.1975 v 11:26:21 UT jihozápadně od
Gorno-Altajska (viz.mapka) (Altajská rep.-Ruská federace) na zasněženém
svahu hory v pohoří Altaj, poblíž hranice s Čínskou lidovou republikou
(některé zdroje uvádějí, že místo přistání bylo již 2 km za hranicí).
Doba letu : 21 min 27 s. Přistávací modul se otočil na bok a zústal na
okraji několikasetmetrové propasti, zaklíněný mezi stromy do kterých se
zachytil také neodstřelený přistávací padák. Pouze kosmonaut Lazarev
utrpěl lehké vniřní pohmoždění a zranění nohy. K záchraně posádky došlo
za velmi obtížných podmínek druhý den 06.04.1975. Oba kosmonauti neměli
nárok na vyplacení 3000 rublú letového bonusu, a tak byli alespoò
odměněni Brežněvem placenou dovolenou.
A jak to mělo být doopravdy?
Na sovětském kosmodromu Bajkonur ráno 5. dubna 1975 bylo rušno. Dva
kosmonauté, Vasilij Lazarev – lékař a zároveò dústojník vojenského
letectví – a Oleg Makarov - konstrukční inženýr, specialista na
havarijní situace - byli již připraveni ke startu kosmické rakety Sojuz.
Oba již jednou uskutečnili společný let lodí Sojuz-12, kdy se testoval
zdokonalený systém zajištění a ochrany života v mimozemském prostoru a
také nové skafandry. Přestože o Makarovovi kolovaly poznámky, že přináší
smúlu, šlo o člověka s klidnou myslí, který nikdy nepropadal panice,
přestože v kosmickém prostoru již zažil nejednu těžkou chvíli, ale vždy -
i z těch nejnebezpečnějších situací - dokázal najít nejoptimálnější
řešení.
V 10:30 hod. místního času byli už oba piloti v kosmické lodi na svém
místě a začalo odpočítávání před startem. Vasilij Lazarev popisuje, jak
si oddechl, když – podle něho - nejnáročnější část letu tj. start, už
měli za sebou. Nyní již naslouchali hlasu operátora, který je informoval
o prúběhu času po startu a technických datech v raketě, které byly
normální. Ve chvíli, kdy hlas operátora spojení oznamoval: "Všechno v…"
nastala nějaká porucha, jakoby někdo napodoboval a opakoval hlas
operátora. Znělo to příliš uměle, jako hlas z počítače nebo robota,
který jim chtěl něco sdělit. Bohužel, kosmonauti ničemu z těchto hlasú
nerozuměli. Vše trvalo jen několik sekund, když se náhle kabinou
rozezněla siréna a zablikalo červené světlo s nápisem "havárie nosné
rakety". Čas ukazoval 270 sekundu letu a k dosažení oběžné dráhy zbývaly
ještě čtyři a púl minuty. Alarm oznamoval, že loï nemúže dosáhnout
oběžné dráhy a proto se havarijní systém s kabinou s lidskou posádkou
oddělí od nosné rakety a bude klesat zpět k Zemi.
V tu chvíli dva kosmonauti namísto hlášení s centra letové kontroly,
opět uslyšeli podivné zvuky připomínající napodobeninu lidského hlasu.
Nemohli pochopit, jak se na tento přísně chráněný komunikační kanál múže
napojit někdo cizí. Nyní byli oba dva pod vlivem silného přetížení,
které – jak již to znali z předchozích zkoušek – mohlo vést i ke
krvácení po celém těle. Jakmile se dostali do hustých vrstev atmosféry,
viděli kolem sebe ohnivé peklo, na skle se usadily žluté saze a nejdříve
slyšeli šum, přecházející v ostrý hvizd, až nakonec nastal obrovský
rámus. Otřesy se pozvolna zpomalovaly, ale kosmonauti se stejně nemohli
vúbec pohnout, když pod vlivem přetížení byli na svých místech jako
přikováni. Po několika dalších sekundách se otevřel padák zpomalující
přistání a nastalo ticho.
Lazarev a Makarov byli v tu chvíli nad pásem Altajských hor ve Střední Asii, táhnoucím se na jihovýchod od Sibiře až do pouště Gobi. Dobře věděli, co taková varování z centra znamenají: nedostupné štíty hor, dosahující výše nad tři tisíce metrú, skalní útesy, rozsedliny a propasti, čili krajina pro člověka téměř nedostupná. Pomalu se přibližovali k zemi, neměli však žádnou možnost k uskutečnění nějakého manévru. Nezbývalo jim nic jiného, než se oddat do rukou osudu.
Náhlý otřes signalizoval, že se konečně nacházejí na pevné zemi. Nyní bylo zapotřebí provést manévr k odpojení padáku, aby nemohlo dojít k dalšímu vzlétnutí, což by mohlo být velice nebezpečné. Oba kosmonauti však byli příliš vyčerpaní, aby cokoliv učinili. Přesto kabina zústala ve své stabilní svislé pozici. Jakmile se po určité době Lazarev a Makarov dostali z kabiny ven, s hrúzou zjistili, že díky padáku "zaparkovali" na úbočí hory zaklíněni mezi keři na skalním výstupku. Od propasti je dělilo jen několik metrú. Vše pokrývala vrstva čerstvého sněhu, sahající mužúm až po pás. Než nastalo setmění, podařilo se kosmonautúm rozdělat oheò a po nějaké chvíli – už za tmy - se na nebi objevila světla, signalizujíce "ztroskotancúm", že už byli objeveni.
Ještě předtím, jak seděli u ohně, bylo nad nimi jasné nebe a kolem naprosté ticho. V tu chvíli uslyšeli ve vzduchu zesilující hvizd, až oba najednou na obloze spatřili nějaký objekt, jenž nad nimi zústal bez pohybu stát. Nebylo možné určit jeho tvar ani výšku, zřejmé bylo pouze vyzařování jemné fialkové záře. Asi po púl minutě podivný objekt velice rychle zmizel, stejně rychle, jako se předtím objevil.
Oleg Makarov při svém soukromém pobytu v Londýně v roce 1996 několika západoevropským novinářúm řekl: "Nemám pochybnosti o tom, že jsme na vlastní oči viděli UFO. Rovněž jsem přesvědčen, že tento objekt usiloval navázat s námi radiový kontakt. Jsem si jist, že díky tomuto UFO jsme přistáli bez úhony v této měsíční krajině Altajských hor." Na otázku, proč on nebo Vasilij Lazarev se už tenkrát v Bajkonuru nezmínili o záhadném létajícím objektu, Makarov odpověděl, že v té době ti piloti a kosmonauti, kteří tvrdili, že viděli neidentifikovatelné objekty, nebo projevy tzv. nadpřirozených sil, byli okamžitě ze svého postavení odsunuti. Makarov ještě poznamenal, že nahrávka s podivným hlasem byla předána k podrobnému výzkumu. Ovšem z neznámých dúvodú se pak ztratila a více se již nikdo k tomuto tématu nevrátil.
zdroj: www.earth.tym.sk